GPI – Global Peace Index
neboli
Světový mírový index

“Mír není jen absencí války, ale vyznačuje se přítomností spravedlnosti, práva a pořádku – zkrátka správy.“
- Albert Einstein

V květnu 2007 byl spuštěn nový web www.visionofhumanity.com, který je výhradně věnován konceptu mírového indexu, tedy statistikám, metodice a komentářům na dané téma. Kolektiv autorů poukazuje na úzkou souvislost mezi udržitelným životem a mírovou kulturou. Vymysleli společně soubor 24 ukazatelů pokojnosti či mírumilovnosti, kterým roztřídili a seřadili na 120 států světa. Nejlépe hodnocené je Norsko, Nový Zéland, Dánsko, Irsko, Japonsko, Finsko. Česká republika se umístila na 13. místě, pro zajímavost Kostarika (země bez stálé armády) na 31. místě. Mezi ukazately jsou například počet vězněných osob na 100.000 obyvatel, počet sebevražd na 100.000 obyvatel, pravděpodobnost násilných demonstrací, zastoupení jednotek v rámci zahraničních misí OSN či jiných vojenských misí apod.

Poznámka o vítězném Norsku: dostupnost malých a lehkých zbraní je zde velmi omezená. Norsko od roku 2002 přehodnotilo svou obrannou politiku a vytváří si flexibilnější systém, který už není zaměřen na obranu proti napadení ze strany Ruska. Snížilo počty svých vojáků o 5.000 zhruba na 20.000, armáda rozprodá asi třetinu svého majetku.

Pokud jde o druhý Nový Zéland: laboristická vláda prohlásila Nový Zéland koncem 80.let za bezjaderný, což vedlo k rozpadu tripartitní smlouvy ANZUS mezi Austrálií, USA a NZ. Nový Zéland sice vyslal své jednotky do Afgánistánu, ale do útoku proti Iráku v roce 2003 se nezapojil, což vedlo ke zhoršení bilaterálních vztahů.

Kontakt na organizaci: info@visionofhumanity.com

"Nedokážeme uřídit vůz smrti"

Proslov kostarického prezidenta u příležitosti 58. výročí zrušení kostarické armády a státního svátku 10.prosince, který tuto událost připomíná.

Stručná anotace:

Kostarický prezident chce zvýšit mandatorní výdaje na školství dané ústavou na 8% HDP. Letos poprvé v historii dosáhl kostarický vzdělávací rozpočet původně stanovených 6%.

Tato středoamerická země bude usilovat o to, aby více zemí na světě snižovalo armádní rozpočty či zrušilo své armády. Druhou a třetí zemí, která následovala příkladu Kostariky, jsou Panama a Haití.

Kostarika dále bude prosazovat, aby se prominuly dluhy či snížily úroky těm zemím, které zvyšují své výdaje na vzdělávání, zdravotnictví a bydlení a zároveň snižují své výdaje na zbrojení.

Plné znění (překlad bude postupně doplňován):

Milé přítelkyně a přátelé:

Velmi mě těší, že se dnes setkáváme. Velmi mě těší, že mohu s Kostaričany sdílet zemi plnou mízy a semínek, nikoli úhornou krajinu strachu a bolesti.

Dnes si připomínáme nejvýznamnější okamžik v novodobé historii Kostariky. Okamžik, kdy si hrstka Quijotů ze Střední Ameriky (la cintura de America neboli štíhlého pasu Ameriky) zvolila život a upsali se opravdové svobodě a opravdové bezpečnosti: které přinášejí vzdělávání a život v demokracii. Před padesáti osmi lety se Kostaričané rozhodli žít na čerstvém mírovém vzduchu, zříkajíce se iluzorního útočiště smrti, jež budují zbraně.

Vzpomínám si na krásná slova dominikánského básníka Manuela del Cabrala, která tuším popisují duch této oslavy:

Celá Střední Amerika bez armády?

V únoru letošního roku nově zvolený prezident Kostariky Óscar Arias Sánchez je dlouhodobý zastánce zrušení národních armád v celé Střední Americe a celkové demilitarizace společnosti v této oblasti. Během svého prvního volebního období v letech 1986-1990 proto mimo jiné nechal zrušit vojenské šarže, které se používaly v policejních sborech, a nechal přešít policejní stejnokroje, aby nenapodovaly vojenský střih a symboliku.

Kostarický prezident, nositel Nobelovy ceny za mír z roku 1987, vedl koncem 80.let v tomto duchu důsledného odzbrojování hovory s představiteli středoamerických vlád. Panamská vláda na počátku roku 1990 skutečně poslala do kongresu návrh změny ústavy a zrušení stálé panamské armády, který byl 26. prosince 1991 schválen již v prvním čtení. Změna ústavy měla vejít v platnost, pokud by ji dále schválili poslanci a poslankyně zvolení do kongresu v následujícím volebním období a po nich i občané v lidovém referendu. Stalo se tak v roce1992.

Další zemí, která zrušila svou armádu na přímý Ariasův popud, bylo Haiti v dubnu roku 1995.

V případě Nikaragui sice kostarický přezident neuspěl, tehdejší hlava státu se neodvážila k razantnímu politickému rozhodnutí, přesto ale Violetta Chomorro v roce 1990 snížila stav armády z 80.000 na 20.000 vojáků.

Ve světě následovalo příkladu Kostariky už 14 zemí, tzn. ústavně zrušilo armádu: Andorra, Barbados, ostrov Dominica, Grenada, Haiti, Island, Kiribati, Lichtenštejnsko, Marshallovy ostrovy, Mauritius, Micronesia, Monako, Nauru, Palau, Panama, San Marino, Šolomounovy ostrovy, Saint Kitts and Nevis, Svatá Lucie, Svatý Vincent a the Grenadines, Samoa, Tuvalu, Vanuatu, Vatikán,...

Celkem 28 států světa nyní tedy nemá stálou armádu (2006).



Zdroje:
Arias Sánchez, Óscar : Hagamos Juntos El Camino - discursos, artículos y ensayos (2005)
OEA, Comissión Interamericana de Derechos Humanos: Informe Anual 1991
Galtung, Johan a Fischer, Dietrich, How Haiti Abolished Its Army, 1996.

Divné počty
V roce 1996 prý celosvětově připadlo na každého doktora/-rku a učitele/-lku šest (6) vojáků. Vezmu-li v úvahu, že jeden jediný voják může a dokáže v krátké chvíli zmařit desítky (ne-li stovky) životů, zničit majetek, zplundrovat a (ekologicky) poškodit zemi na desítky let, a že naopak trvá neporovnatelně déle vyléčit J E D N O H O nemocného/raněného, zachránit lidský život nebo vybavit J E D I N C E na cestu životem nějakým smysluplným vzděláním, rozhledem a hodnotami, tento nepoměr 1:1:6 se mi zdá zcela iracionální. Není ospravedlnitelný ani rozumem, natož srdcem! Občas si před spaním opakuji takový rituál: představuji si, že je na každého doktora a učitele nejvýše JEDNA ŠESTINA vojáka a že těch 50 mld (bude jich ovšem skrytě více), které Česká republika vydavá na svou armádu, investuje místo toho do vzdělávání a kulturního rozvoje budoucích generací.

Měsíc říjen patří každoročně Rezoluci OSN 1325!
Tato rezoluce z roku 2000 pojmenovává jeden přetrvávající a velmi palčivý problém: rodová senzitivita chybí i při řešení ozbrojeného násilí.
Zdaleka nejpostiženější skupinou v ´moderních` ozbrojených konfliktech jsou civilisté, zejména ženy a děti. Tato situace je velmi nešťastná také proto, že vzhledem k nízkému zastoupení žen v rozhodovacím pozicích mají ženy jen nepatrnou možnost, jak se podílet na zamezení a urovnání konfliktů, jak přispět ke skutečné konsolidaci míru (čili reálné občanské bezpečnosti vs. zjednodušeně nahlížené bezpečnosti státu) a prosazovat situovanou – k ženám a dětem ohleduplnější - preventivní politiku. Rezoluce 1325 OSN se snaží tuto nerovnováhu napravit – prozatím výzvou k členským státům, aby tuto problematiku neopomíjely. Celý měsíc říjen je na půdě OSN vyhrazen hodnocení průběžného pokroku v této věci na základě doporučení a závěrů rezoluce. Její plné znění (v neoficiálním českém překladu): http://www.peacewomen.org/1325inTranslation/1325Czech.pdf

Civilní mírová služba (něm. Ziviler Friedensdienst - zkratka ZFD, angl. Civil Peace Service - CPS) - v roce 2004 schválila německá spolková vláda akční plán "Civilní prevence konfliktů, řešení konfliktů a mírová konsolidace". Jde o první vládní iniciativu na světě v tomto ohledu; nadále už to nebude pouze německá armáda, která zašťituje (mezi)národní bezpečnost. Pro rozvoj civilní mírové služby byl zatím vyčleněn rozpočet 14.5 mln eur - pochopitelně jen zlomeček toho, co dostávají silové složky v rámci obranného rozpočtu.
www.ziviler-friedensdienst.org, www.forumZFD.de